Těžko říct, kde hledat příčiny ne zrovna povedeného utkání v Pyšelých. Do utkání jsme nevstoupili úplně dobře. Naše hra působila dojmem, že snahu hrát měl pouze hráč s míčem, a ostatní spoluhráči se jen dívali. V první čtvrtině jsme dostali 4 góly, a soupeři jsme tak trošku darovali průběžné vedení.
Ve druhé čtvrtině se sice individuální výkony některých hráčů zlepšily, např. patrný rozdíl byl vidět ve hře Davida Čecha, ale na celkovém dojmu se nic zásadního nezměnilo. Ba možná právě naopak. Opět se ukázalo, jak pro tyto děti je výsledek zápasu natolik stěžejní, že jakmile jsme začali více prohrávat, tak náš výkon šel rapidně dolů.
Ne jinak tomu bylo ve třetí čtvrtině, ale tentokrát zápas nekončil po 60-ti odehraných minutách, ale po dohodě se soupeřem nás čekala ještě jedna „dvacetiminutovka“. Veškeré taktické pokyny šly stranou, a jediná snaha bylo najít způsob, jak docílit toho, aby zápas děti zase bavil. Myslím, že se to se nám podařilo. V sestavě jsme udělali mnoho změn. Došlo nejen k výměně brankáře, ale některé hráče z útoku jsme stáhli do obrany, a naopak obráncům jsme umožnili hru v útoku. Bylo naprosto zřejmé, že tato změna prospěla více hráčům.
Sice jsme poslední čtvrtinu zápasu opět prohráli, ale v naší hře již bylo vidět mnoho momentů, za které jsme mohli děti chválit. Nejvíce změna prospěla Patriku Chaloupeckému, u kterého se slzy v očích změnily v radostný výraz ve tváři, a třikrát se mohl radovat ze vstřeleného gólu. Dalším hráčem, komu změna prospěla byl Vojta Rublič. I on si za výkon v závěru utkání zaslouží pochvalu. Totéž platí o Tomášovi Veverkovi. A tak, jak rostly výkony jednotlivců, tak postupně rostl i výkon celého týmu. Přestože celkový dojem ze zápasu není úplně ideální, tak mám radost z konce utkání, který jsme zvládli poměrně dobře a hráčům tak můžeme připomínat věci, které se nám podařili.
Více foto ze zápasu najdete zde: Foto ze zápasu Pyšely – Čtyřkoly