Domácí zápas se sdruženým týmem Kondrace a Vracovic jsme sice výsledkově nezvládly, ale já z něj rozhodně zklamaný nejsem. Ba naopak. Mě mrzelo čtvrteční přátelské utkání v Zaječicích, které jsme sice „vyhráli“, ale po výkonu, který nebyl dobrý. K tomuto utkání přistoupil každý hráč mnohem zodpovědněji, a i když jsme nějaké chyby udělali, tak z přístupu hráčů mám radost, a všechny děti jsem po skončení zápasu pochválil.

Většinou máme pomalejší vstup do zápasu, a postupně se zlepšujeme. Tentokrát jsme ale začali poměrně dobře. Úvodní 20-ti minutovku jsme vyhráli 2:1 a soupeři dovolili jen minimum šancí. Dobře začala i druhá část když jsme nejprve vedení navýšili, ale soupeř postupně výsledek otočil. Z pohledu konečného výsledku byla podstatná ta třetí čtvrtina. V 50.min utkání jsme ještě vedli 7:6. Jenže pak přišla z naší strany ta nejslabší část zápasu, a během 10-ti minut jsme 6 krát inkasovali. U některých hráčů se po tomto neúspěchu objevily i slzy na tváři. Soupeř už čtvrtou část hrát nechtěl, ale nakonec jsme se domluvili alespoň na 10-ti minutách. Ta byla z našeho pohledu už zase velmi dobrá, a jednu chvilku to dokonce vypadalo, že bychom mohli být úspěšní i výsledkově, ale to se nakonec nepovedlo.

Každopádně mám velkou radost z toho, jak děti zápas prožívaly, jaké emoce tam byly, a jak se snažily bojovat o co nejlepší výsledek. Za to jim patří velká pochvala.